MS v nohejbale, Švýcarsko

Čtvrtek 26.10.

Ono se to opravdu děje.. pomalu začínám věřit tomu, že se se stane něco, v co jsem ještě před pár měsíci ani ve skrytu duše nedoufala. Sedím v autě s trenérem Rišem Makarou (reprezentant SR s mnoha mezinárodními úspěchy), Gabikou Viňanskou a Zuzkou Tafsi a jedeme do Fribourgu, kde zítra začíná MS v nohejbale žen. A já bych měla být zapsaná do sestavy trojic (definitivní sestavy se dozvíme až večer)..

To, že mám u sebe reprezentační dresy s číslem 7, je šílená souhra náhod. Péťa napsal na Slovenský nohejbalový zväz, tam to Brutovský přeposlal Rišovi Makarovi – že to asi neví, ale že jsem ze Slovenska. V té době ještě Solida hrála 2. ligu, Makaru jsem vlastně prvně potkala na turnaji na Solidě, kde protestoval proti hernímu systému, který jsme s Ilčou vymýšlely pro 13 týmů. A tam jsem si blbým losem pro Santošku cestu do slovenského týmu spíš uzavřela :-). Na druhém turnaji na Solidě v květnu mě Gabika vyřadila v singlech ve čtvrtfinále, takže měl lepší náladu a zavolal si mě na pohovor. Tam mi řekl, co všechno dělám špatně, když hraju a že teď už probíhá příprava na MS, kde už mají rozmyšlenou nominaci, ale že nezavrhuje spolupráci někdy v budoucnu. Jako že bych pak s nima třeba trénovala a uvidí se, co dál, zda mám nějakou perspektivu. Strašně mě to potěšilo :), ale nic dál se vlastně se mnou neplánovalo. V červnu jsem mu napsala, že kdyby to šlo, tak bych přijela na nějaký trénink klidně na otočku, kdybych se hodila do počtu. Hned další den mi Rišo volal, že začátkem července je soustředění ve Vsetíně, má tam 9 hráček a vlastně by se mu hodilo 10, protože chce spolu vyzkoušet 4 hráčky nominované na turnaj ve Francii a ze zbytku by udělal dvě trojky. Tak jsem nadšeně souhlasila. Pak jsem se podívala do mapy, kde vlastně Vsetín je a nadšení trošku opadlo, “na otočku” totiž nabralo se 4-hodinovou cestou tam trošku jiný význam :). Každopádně jsem tam stihla jediný trénink a večerní shrnutí, kde mě Rišo dal rovnou do druhé trojky. Další den byl Austin Cup, kde jsme měly košickou trojku a celkem se nám dařilo, sedly jsme si i lidsky. Ale vůbec jsem nepočítala s tím, že mi po tomhle dnu řeknou, že možná pojedu na soustředko, kde se už budou vybírat hráčky na MS. Následoval turnaj na Jedli, první soustředění v Diakové a překvapivé oznámení, že mě vybrali na MS. Na dalším soustředění v Diakové se to nezměnilo.. Přitom mají z čeho vybírat a jsem tady nejstarší. Třeba neumí počítat nebo umím dobře zahřívat lavičku (nebudu jim prozrazovat, že naopak pořád mrznu). Každopádně – je to skutečné, jupiiiii. Budu mít možnost zažít atmosféru, kterou znám jen z televize a prožít to na vlastní kůži :-). Strašně se těším.

Jediná kaňka zatím je budíček v 5 v noci, snad budeme stavět na každé benzince na kafe :).

…

Cesta byla nakonec celkem rychlá. Možná proto, že jsme nezastavovali (teda 2x jo, ale fakt na chvilku). Snažila jsem se radši spát, protože Rišo si nezapínal stěrače, když lilo, asi si tu cestu nastudoval předem a místy řídil úplně bez rukou, to když v jedné ruce držel řízek a v druhé chléb. Ale přežili jsme, našli jsme i bez aktivovaných dat hotel, jen jsme dorazili pozdě. Protože na pokoj Riša už dala recepční 2 Rumuny a on by se k nim na dvoulůžkový pokoj nevešel. Rumuni to komentovali se slovy, že přijeli dřív, takže je pokoj jejich. Takže cílem je přijít dřív z večeře, aby měl pan trenér kde spát. Já jsem se Zuzkou, vypadá zodpovědně, takže věřím, že zvládneme i budíček a podobné nástrahy. Jako třeba podtlak v koupelně
takže nejdou zevnitř otevřít dveře a musíme spolupracovat. Jinak je Švýcarsko krásné, cestou jsme viděli nádherné kopce, hory, louky, domy.. Snad uvidíme i něco z města Fribourg, ne jen hotel a halu zevnitř.

Po krátkém volnu následoval pohovor trenéra, oficiální přivítání a oznámení nominací. Singla bude hrát Gabika (to bylo snad jako jediné jasné), dvojky Zuzka, Monika a kdyby bylo nejhůř, tak i Gabika. A na soupisce pro trojky je Mirka, Zuzka, Monika, Gabika a já, jupíí :). Když jsme se to dozvěděli, zjistili jsme, že už máme být na cestě na trénink.

Jelikož od té doby, co jsme vystoupili z auta, jen prší, nakonec jsme viděli největší část Fribourgu na parkovací kameře tranzitu, kterým jsme jeli do haly. Po 15min se nám podařilo najít místo na úplně prázdném parkovišti pro 250 aut (náš řidič – rozhodčí – si nebyl jistý, zda může za nějakou čárou parkovat, asi profesionální deformace..). Nejdřív jsme vpadli do hokejové haly, kde se na nás tvářili kluci trošku překvapeně, ale rychle jsme pochopili, že na ledě nebudeme hrát a našli jinou halu hned vedle. Trénink měl jen hodinu, byl opravdu technický, abychom se neunavovaly, takže jsme se spíš seznamovali s povrchem a s protihráčkami. Po tréninku jsme vyběhli do deště, zjistili, že rozhodčí mezitím přeparkoval, takže jsme ho nenašli a celí mokří nakonec naskákali dovnitř málem za jízdy, abychom stihli večeři. Ještě jsme vlastně od Kórejců dostali objednané dresy. Jelikož neexistovali velikostní tabulky, zkoušeli jsme to nějak tipnout a dopadlo to tak, že trenky jsou asi o 2 čísla menší než potřebujeme a tričko je o něco větší. Ale neva, sice v tom nepůjde dýchat a dělat dlouhé kroky, aby kraťasy nepraskly, ale máme tam svoje jména a svoje čísla :-).

K večeri jsme dostali skvělý salát a když jsme se spokojené a nacpané chystaly odejít, přinesli nám hlavní chod.. Takže jsem nechala maso, protože jsem fakt nemohla (ano, opravdu..). A nemůžeme si dát ani trávící sklenku, nezbývá teda nic jiného, než si jít pomalu lehnout. Zítra jsou snídaně už v 7:45, v 9:00 začíná Gabika prvním zápasem singlů. Dopoledne se hrají skupiny v singlech, odpoledne v dvojkách a v 16:30 je oficiální zahájení. Zítra sem přidám link na live videa. Dobrou noc :).

WCh Women 2023 – rozpis zápasů

Pátek 27.10.

Budík jsme dokázaly se Zuzkou ignorovat celkem dlouho, se zateženými žaluziemi nám přišlo, že je ještě noc, ale nakonec jsme jen tak tak stihly i snídaní a dokonce i odjezd do haly. Celé dopoledne se hrály základní skupiny singlů. Gabika byla trošku nervózní, navíc jsme se báli o její zraněný sval, ale nakonec to zvládla krásně. Po první prohře s Polkou (1:2) vyhrála s Jihokórejčankou (2:1), porazila i Dánku. Poslední zápas byl s Anetou z ČR, byl sice vyrovnaný, ale skončilo to 0:2. Takže skončila celkově 3. a zítra odpoledne si zahraje o postup do semifinále s 2. z druhé skupiny – s domácí Švýcarkou. Odpoledne patřilo dvojkám, kde Zuzka s Monikou zvládly porazit 2:0 všechny soupeřky – postupně Rumunky, Švýcarky a Dánky. Takže jdou z prvního místa a jsou automaticky v semifinále :-). Dokonce i Rišo holky asi jednou pochválil, což je o hodněkrát víc, než vy kdokoliv čekal. 🙂

Máme sice svojí šatnu spolu s Jihokórejkami, ale nezamyká se (a do haly může vejít kdokoliv), takže jako by tam šatna nebyla :-). Celý den byl úplně supr, na všech je sice znát nervozitu, ale slavnostní atmosféra nakonec všechny pohltila. Oběd jsme měli hned u haly ve vedlejší hokejové hale (viděla jsem i kousek tréninku, je to fakt rychlý sport v porovnání se ženským nohejbalem 🙂 ), šlo se tam vstupem VIP Sud, takže bylo od začátku jasné, že to bude supr. Ještě jsme stihli kafe, pak jsem s Katkou objevila v hale bar, takže to bylo obecně veselejší (ale jen na kafe, nic jiného vlastně nemůžeme pít). Ještě nás pobavil Iráčan, který stál na tribuně a do mikrofonu komentoval irácké zápasy, zřejmě na nějaký jejich stream :-). A samozřejmě Kórejky, které řvaly před každým podáním a po každém získaném bodu :-).

Potkala jsem i Budíka, který si posnídaňovým kýchnutím udělal něco s žebrama a nemohl se vůbec hýbat. Když jsem mu ale nabízela kvalifikovanou pomoc a chtěla vytlouct bolest nějakou větší bolestí, tak nesouhlasil. Takže to asi nemá tak strašné.

Po posledních dvojkách následoval oficiální nástup a otevření MS. Příhovor měl Kleník, předseda UNIFu a jeho výbornou angličtinou řekl, že považuje “všechny mistrovství ženy za otevřené”. Řekl toho teda víc, ale tohle jediné si pamatuju :-). Po uzavření tohoto otevření jsme se přesunuli na hotel a po kávě (asi 5. dnes, hmm) jsme museli počkat do večeře. U ní musím myslet na to, že se musím vejít do trenek s o 2 čísla menší velikostí..

…

Myslela jsem na to a z masových pirohů jsem vyjedla jen maso (zase jsme měli totiž salát, který by stačil jako jídlo). Po večeři byl ještě pohovor u Ríši, kde jsme se dozvěděli, že musíme mít trávícího panáka (??? najednou..) a o hodině instrukcí, jak se rozcvičit, jak zastrašit soupeřky ap nás propustil s tím, že už jsme měly dávno spát. Těším se na zítra, vypadá to, že nastoupím do základu.. snad tam vydržím a nebude mě hned střídat :-).

Tady jsou linky na streamy z jednotlivých hřišt: hřiště 1 a hřiště 2. Zítra ráno začínáme trojkami (zápasy jsou v 9:30, 10:30 a 11:30), linky budou na začátku sobotního zápisku.

Sobota 28.10.

Linky na streamy pro sobotní zápasy: hřiště 1 a hřiště 2.

Budíček byl v 7:15 a hned po snídani jsme vyrazili do haly na zápasy trojic. Nálada ráno byla dobrá, všichni jsme se těšili. Ale pak přišel první zápas proti Iráku. Nastoupila jsem dokonce i v základu s Mirkou a se Zuzkou. Ale nějak to nešlo, nebyly jsme schopné zabodovat. Nakonec jsme po velkém boji prohrály ve 3. setu, což bylo obrovské zklamání. Další zápasy (Rumunsko, Švýcarsko) jsme už sice zvládly bez stráty setu, ale o pořadí rozhodovala minitabulka se Švýcarskem a Irákem a o jeden jediný balon jsme skončily 2. ve skupině. Takže nás odpoledne čekalo čtvrtfinále proti Polsku a nevím, zda to bylo už vypjatou atmosférou nebo psychikou, ale Polky nás porazily a tím vyřadily z první čtyřky. Nakonec jsme skončily celkove 6., což je hluboko pod tím, co se od nás čekalo. Mezitím měla ještě čtvrtfinále Gabika v singlech, tam jí porazila Švýcarka, takže nakonec taky 6. místo. Posledním koněm ve hře jsou teda už jen dvojky.

Po večeři jsme měli pohovor s Rišem, na všech bylo vidět obrovské zklamání. Musím říct, že nám tady chybí druhý trenér – Patrik Perun. Jako trenér i jako člověk, takže nejen kvůli nohejbalu a střídání, ale i kvůli povzbuzení a podržení týmu. Ale to se nedá nic dělat, další šance něco ukázat bude zase až za dva roky.

Po večeři jsme ještě měli alespoň pokojovou párty, když už se posouvá ten čas a nemusely jsme jít spát hned. Takže nakonec ta nálada nebyla úplně špatná. A snad se dvojkám povede postoupit až do finále a zahrají si hezky s Češkama :-). Češky ve všech disciplínách postoupily z prvního místa..

Neděle 29.10.

Začíná poslední den šampionátu. Naše holky mají první zápas 10:30 a pak podle toho jak dopadnou buď zápas o 3. místo nebo finále – obojí kolem 14 hod. V 16 následuje závěreční ceremoniál a ukončení, pak afterparty a zítra ráno odjezd zpátky do Prahy. Tak drže palce naší dvojce 🙂 (Zuzka, Monika a Gabika).

…

Dopoledne se odehrály postupně všechna semifinále, naše holky i Češky se vždy probojovaly do finále. Po posledním obědě, tentokrát s hokejistama (obědváme totiž v jedné ze dvou hokejových hal), jsme se šly s Katkou projít do města. Jsem ráda, že jsem šla a viděla centrum, je to tady krásné. A navíc jsme se alespoň my dvě dostaly v tak krásný den z haly :-). Vrátily jsme se akorát na finále singla, kde Aneta prohrála těsně s Maďarkou (která vyhrává prý už tak 20 let, je jí 47 let.. takže mám ještě spoustu času 🙂 ). Ve dvojkách Češky hladce porazily naše holky a v trojkách vyhrály nad Švýcarskem (které jsme my porazily ve skupině :-/ ). Takže výsledné pořadí je následující:
Singly – 1. Maďarsko, 2. ČR, 3. Švýcarsko
Dvojky – 1. ČR, 2. Slovensko, 3. Švýcarsko
Trojky – 1. ČR, 2. Švýcarsko, 3. Polsko
Nejlepší hráčkou byla vyhlášená Týnka Plechatá a nejlepším týmem ČR. Zasloużeně.. i když se Švýcarky a Polky strašně zlepšily, zatím je za Českem ještě pořád mezera. Je znát, že je tady jako v jediné zemi na světě ženská soutěž.

Následovalo vyhlášení výsledků a odevzdávání pohárů a medailí a pak “anglické” ukončení šampionátu předsedou UNIFu Kamilem Kleníkem. Pak gratulace, závěrečné focení a odjezd na hotel. Tam bylo ještě šampaňské u Ríši, museli jsme vypít celou flašku rumu a pak jsme vyrazili na afterparty. Ta byla taková.. švýcarská. K večeři bylo rizoto s dýní (bez masa) a jako welcome drink jsme dostali sklenku vína. Pak ještě pro celý tým talíř s jednohubkami a něčím sladkým. Zbytek se už musel platit naa baru (jedna sklenka vína vycbázela na 200.-, takže jsme už neměli moc žízeň 🙂 ). Na to, že to bylo 2x dražší než ty supr večeře na hotelu, nás to překvapilo :). Pak jsme už jen tancovali (došlo i na “dělám stojky”, ale nikdo si neublížil 🙂 ). Postupně se začali všichni vytrácet, protože došly skořicové panáky od Švýcarek. Nakonec jsem jela s Češkama a i přes to, že se český masér jako řidič cestou 3x ztratil, jsem v jednu lehala do postele. Pak mi ještě zbytek Češek přivezl Zuzku, uvidíme, jak jí bude ráno :).

Pondělí 30.10.

Budíček nás vzbudil v 8, v půl deváté byla snídaně, pak sbalit a v 10 odjezd. Za cca 9 hodin budeme zpátky v Praze. I když to nedopadlo úplně podle očekávání a zatím převládá zklamání, snad ve mě po nějaké době zůstanou jen ta pozitiva a hezké zážitky. To, že jsem si zahrála na MS a snad jsem moc nezklamala, to, že je nohejbal krásná hra a teď už mám kamarádky napříč celým světem. A to, že je to dobrá motivace pro to, makat na sobě a zkusit se dál zlepšovat..